Zvládne Beskydy na kole i běžně trénovaný cyklista?
Ano, Beskydy na kole zvládne i člověk, který jezdí pravidelně, ale nezávodí. Rozhodující není délka trasy, ale převýšení: kopce tu bývají krátké, zato strmé, a čtyřicet kilometrů po hřebenech vás unaví víc než osmdesát po rovině. Kdo s tím počítá a plánuje podle metrů nahoru, ne podle kilometrů, si Beskydy užije.
Ilustrační víkend dvou kamarádek
Představte si Janu a Petru. Obě jezdí přes léto zhruba dvakrát týdně, většinou po cyklostezkách kolem města. Na víkend v Beskydech si vezmou trekingová kola s širšími plášti a ubytují se v Rožnově pod Radhoštěm.
V sobotu si naplánují výjezd na Pustevny. Cesta vede většinou po asfaltu, ale stoupá skoro pořád. Petra po hodině zjistí, že její nejlehčí převod je na tohle stoupání málo lehký. Jana, která si před cestou nechala přehodit kazetu na větší rozsah, šlape pomaleji, zato bez zastávek.
Nahoře je mlha, vítr a o dost chladněji než v údolí. Jana vytáhne bundu z brašny, Petra ji nechala v autě. Sjezd dolů je rychlý a dlouhý, a Petra prochladne natolik, že odpoledne místo dalšího okruhu sedí v kavárně.
V neděli zvolí kratší trasu podél Bečvy s jedním mírnějším kopcem a dojedou spokojené. Z jejich víkendu plyne pár praktických rad.
Převody rozhodují víc než kondice
Na prudkém stoupání vám kondice nepomůže, když nemáte dost lehký převod. Před cestou si v servisu nechte zkontrolovat, jaký rozsah má vaše kazeta a převodník. Pro Beskydy se vyplatí mít aspoň jeden převod, při kterém je přední kolečko stejně velké nebo menší než zadní.
Zkontrolujte také brzdy. Dlouhé sjezdy z hřebenů zahřejí brzdy a opotřebují destičky rychleji než rovina.
Na hřebenech je jiné počasí
Rozdíl mezi údolím a hřebenem bývá i několik stupňů, k tomu vítr a vlhko. Větrovku a rukavice berte i v létě. Při sjezdu se zchladíte rychle, protože se nehýbete a jedete proti větru.
Sledujte předpověď bouřek. Odpolední bouřka na otevřeném hřebeni je nebezpečná a bezpečné místo tam hledáte těžko. Když vidíte, jak se nad kopci staví vysoká oblačnost, raději se otočte.
Kde se smí jezdit a kde ne
Velká část Beskyd patří do chráněné krajinné oblasti. Jezdit se smí po cestách, které jsou k tomu určené, typicky po značených cyklotrasách, lesních silničkách a asfaltových cestách. Mimo cesty a po úzkých pěšinách vyhrazených pěším nejezděte, poškozujete půdu a ohrožujete turisty.
Na lesních cestách můžete potkat techniku při těžbě dřeva. Respektujte uzavírky, i když se vám zdají zbytečné, protože pod nimi bývají kmeny nebo rozbitá cesta.
Elektrokolo jako kompromis
Pokud jedete s někým výrazně zdatnějším, elektrokolo srovná tempo. V kopcích ale spotřebuje baterii rychleji, než ukazuje odhad na displeji při jízdě po rovině. Naplánujte si trasu tak, abyste dojezd měli s rezervou, a zjistěte předem, kde je možné baterii dobít.
Jak naplánovat první beskydský okruh
Pro první den volte okruh do 40 kilometrů s jedním hlavním stoupáním. Při plánování v mapové aplikaci sledujte celkové převýšení: kolem 600 až 800 metrů je pro běžně trénovaného cyklistu náročný, ale zvládnutelný den. Druhý den si nechte jako rezervu podle toho, jak vás bolí nohy.
Základnou může být Rožnov pod Radhoštěm, Frenštát pod Radhoštěm nebo Frýdlant nad Ostravicí. Z každého z nich vedou trasy do kopců i mírnější varianty údolím, takže se snadno přizpůsobíte počasí. Odpočinkový program v Rožnově nabízí Valašské muzeum v přírodě, kam se hodí zajet třeba odpoledne, když nohy už nechtějí.
Do brašny patří náhradní duše, pumpička, voda aspoň na dvě hodiny a něco k jídlu. Chaty na hřebenech nemusí mít otevřeno každý den, proto se na ně při plánování svačiny nespoléhejte.
Zdroje
- Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Správa CHKO Beskydy
- Klub českých turistů
- Turistická oblast Beskydy-Valašsko
Publikováno: 08. 07. 2026
Kategorie: Turistika